Stripburger

Nedávno jsem měl možnost pobýt týden ve Slovinsku. Krom relaxu jsem se také těšil, že poznám něco z místní komiksové produkce. Nakonec jsem se věnoval spíše tomu relaxování než pátrání v regálech knihkupectví, nicméně i ty jsem nakonec navštívil. Když jsem uviděl vystavených posledních pár čísel Stripburgeru, neváhal jsem.

Slovinština mi není tak blízká, jak bych si přál, a tak volbu bilingválně publikovaného časopisu (slovinština/angličtina) jsem bral jako dobrý způsob přiblížení se domácí produkci bez potřeby strávit čas se slovníkem a snahou rozluštit význam daných vět. Avšak Stripburger není striktně zaměřen na domácí tvůrce, spíše mapuje dění na alternativní scéně bez geografického omezení.

Dobrý náhled do slovinské komiksové produkce mi nabídly eseje The Slovene ComicDelay. Potěšilo mne 52. číslo věnované českému komiksu. Radost číst časopis, který se odprostil od mučednické pózy a nezahaluje se do mlhy nesrozumitelnosti a nepřístupnosti, přesto profesionálně přináší zajímavá díla a nabízí sofistikované recenze a rozhovory.

V červnu tohoto roku byl vydán zatím poslední Stripburger nesoucí úctyhodné číslo 57.

A jak a kdy to začalo?

HISTORIE

První číslo Striburgeru vyšlo v řijnu roku 1992, původně jako časopis zaměřený na graffity, fotografii a komiks. Jako čistě komiksový časopis se začal profilovat od roku 1993, kdy došlo k vydání dvojčísla, které se již drželo konceptu undergroundového komiksového časopisu. Za Stripburgerem stojí Lublaňské sdružení Strip Core, které vzešlo z Hard Core Kollektive a bylo založeno roku 1989. Cílem tohoto sdružení je propagace slovinského komiksu napříč Evropou. Kromě publikačních činností se zabývá také pořádáním workshopů, přednášek a výstav týkajících se komiksu i dalších uměleckých činností.

V roce 2001 získal Stripburger vyhrál v kategorii nejlepší fanzine na International Festival of Comic Art Angouleme. Pozornost je mu však věnována stále a speciální edice, které vznikají díky kolektivu Stripburgeru, jsou zaslouženě přijímány kritikou jako nejlepší evropská díla.

Mezi nimi vyčnívá dílo Honey Talks. Jedná se o box – krabici, která obsahuje devět sešitů, v nichž se umělci z různých zemí, přičemž jen jeden z nich je slovinec, vyjadřují k slovinskému lidovému umění 19. století. Přesněji k jistému jevu, který je pro toto období a tuto zemi specifický – jedná se o malby na přední strany včelích úlů. Tyto boxy měly pravidelné rozměry obdélníkového tvaru, jejich vstupy bylo nutné barevně rozlišit. Nezůstalo však pouze u jednobarevných znaků, ale na tyto „panely“ se začaly malovat jak náboženské tak lidové náměty. Některé z nich si můžete prohlédnout v Apicultural Museum v Radovljici nebo aspoň virtuálně zde a zde.

Ale zpátky ke Stripburgeru v jeho časopisecké podobě...

Co se týká jednotlivých čísel bývají ucelena nejenom výborným editorským výběrem, ale i ústředním tématem, popř. reprezentací děl z jednotlivých zemích. Ustanovení tématu či koncepce časopisu je dle mého podstatné pro soudržnost daného čísla. Také může sloužit umělcům, kteří se díky tomu dostanou k námětům, které by pro ně byly jinak nezajímavé nebo zůstaly skryté.

Pokud jde o zeměpisný původ jednotlivých děl je jejich výběr činěn opravdu zeširoka – nalezneme tak zde komiksy z Itálie, Finska, Portugalska, Rumunska, ale také Brazílie, Israele, Koree, Albánie či Kazachstánu.

Běžně se zde také objevují příspěvky českých tvůrců a to především Vhrsti. Pro českého fanouška komiksu je dozajista příjemné, že 52. druhé číslo bylo věnováno právě české tvorbě, kde krom dvou interview – s Tomášem Prokůpkem a Jurajem Horvathem (zde a zde), můžete nalézt práce Lucie Lomové, Jaromíra 99, Jiřího Gruse, Jaromíra Plachého a dalších.

Dosud zůstává Stripburger jediným slovinským časopisem zabývajícím se alternativní polohou komiksu. K tomu, že se stal mezinárodní platformou, dozajista přispělo i to, že je publikován bilingválně – k slovinsky psaným článkům najdete uprostřed malý do vazby všitý sešit, kde jsou krom úvodu přeloženy do angličtiny i významné články a rozhovory. I mnoho samotných komiksů je přeloženo či jsou ponechány v angličtině. Krom ní však v něm najdete díla publikované v chorvatštině, srbštině. To však neznamená, že si v původní verzi komiksy nepřečtete – na spodku stránky jsou přeloženy, nikdo angličtiny znalý nepřijde zkrátka.

Příjemné je zjištění, že pro Stripburger nemusíte jezdit až do Slovinska. Dá se sehnat i u nás. Třeba v eshopu Komiksfestu.

Jako doplňující čtení doporučuji stránky Stripburgeru. Jedná se totiž o docela slušnou databázi informací a článků. Dá sem tam nalézt výpis jednotlivých čísel s jejich popisem a ukázkami publikovaných prací, což může o trochu více pomoci při utváření představy, jakým směrem se Stripburger ubírá. Zbytek obálek a něco málo k nim se dá zhlédnout ještě zde.

Stay tuned.