Web poskytuje mladým či příležitostným tvůrcům vhodný prostor pro reprezentaci jejich práce – snadno se dá využít všech přednostní nehmotného média. Nejsou omezeni požadavky nakladatelů, publikování je tedy naprosto v jejich režii, nemluvě o tom, že je takovéto dílo odprostěno od nákladů spojených s distribucí a je snadno šiřitelné. Starají se o ni sami čtenáři prostřednictvím příkazů „Ctrl C“ a „Ctrl V“.
Webcomics je fenomén, který se sebou nese specifika a možnosti, o kterých by se dalo dlouho psát a teoretizovat. To však nemám v plánu. Spíše použiji výše zmíněné kouzelné formulky a něco málo o takto mnou distribuovaných komiksech napíši.
Kostas Kiriakakis
Na svých stránkách píše, že vždycky rád kreslil. Podle povídaček mu museli vzít pastelky, aby se konečně naučil chodit. Láska ke kreslení mu naštěstí potom, co se stal chodícím, zůstala.
Napadlo Vás někdy jaké by to bylo sbírat otázky? Kostase ano. V krátkém příběhu „A day at the park“ se pak zamýšlí nad tím, jaké by pak bylo setkání se sběratelem odpovědí. Kresba provedená tuží a kolorovaná na počítači se může na první pohled zdát odbytá – jednoduchá, pár čar, nerozlišování dynamiky linek, občas přetáhnout okraj panelu, žádné piplání, skoro to vypadá jako náčrt. Jako sketch. A to přesně tomuhle komiksu sedí – hned na začátku nám říká, abychom se kresbou nezabývali, neřešili a nehledali v ní podstatu – tenhle komiks není především vizuální – tenhle komiks vypráví a nechce rušit nablýskaností zato nás vede chytrými dialogy tam, kde jsme nečekali, že se ocitnem. To však neznamená, že by kresba vypadala hloupě a neumětelsky. Právě naopak – kresba komiksu, karikatura – to jest zkratka. Znáte to: Méně je někdy více. Tři čáry, co vyjádří pohyb, dvě tečky, které popíší úsměv… Jak toho dosáhnout? Musíte hodně kreslit. A kreslení se přeci Kostas věnoval již od dětství. A že Kostas kreslit umí, lze poznat i z množství studií a skic na jeho stránce.
Ztrácíte věci, zapomínáte? Věřím, že jméno se Vám ztratit ještě nepodařilo. V komiksu „Lost and Found“ k tomu však dojde. S hledáním je nápomocen hrdina známý z předchozího příběhu – Eye, tedy Očko. Kostas na svém blogu píše, že se s touto postavičkou začal setkávat již dekádu zpátky v různých blocích a na útržcích papírů. Idea komiksu „A day at the park“ je na tom se stářím podobně. Zde platí to, co o víně – stářím nabývá a méně je někdy více. Oba příběhy jsou svěží, mají jiskru a dobře si je vybavíte i po delší době, co si je v klidu vychutnáte.
Stay tuned.
 |
| Lost & Found |
 |
| The EYE |
 |
| A day at the park |
Žádné komentáře:
Okomentovat